Význam spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních jeho předků a potomků se o něm neříká jen jak dlouho žil, koho zplodil, ale i to, že „chodil s Bohem“. Navíc se o něm neříká, že by zemřel, ale jen, že „nebylo ho, neboť ho Bůh vzal“. Zajímavé je, že žil relativně krátce, přesně 365 let, což odpovídá dnům slunečního kalendáře, který je s ním v pozdním židovství spojován.
Těchto málo slov o Henochovi stačilo k tomu, aby z něj židovská tradice učinila jako z Božího oblíbence příjemce různých zjevení. Dochovaly se nám dvě tzv. knihy Henochovy, „Etiopský Henoch“ a „Staroslověnský Henoch“ (či 1. a 2. kniha Henochova).
Jedná se o sbírky různých textů připisovaných právě Henochovi a obsahujících různá zjevení a odhalení pravd o dějinách a o běhu světa, astronomické poznatky a další.
Henocha připomíná - avšak pouze jako starozákonní postavu, jemu připosována kniha Sírachovcova. Henoch zde slouží jako příklad pokání. Zmiňuje se o něm na dvou místech dokonce i Nový zákon. Zaprvé jeho jméno najdeme v Listu Židům, kde se o něm hovoří jako o vzoru víry; zadruhé se objevuje v Listu Judově; tato pasáž však nezmiňuje Henocha jen jako starozákonní postavu, ale jako autora knihy Henochovy, z níž je zde také uváděn citát.
