Druhá kniha Henochova se také nazývá O starověnském Henochovi. Henoch popisuje vidění během jeho cesty do nebe. Zachovala se ve dvou variantách: dlouhé a krátké.
Vznikla asi v 1. - 2. st.n.l. ve slohu jsou vsunuty křesťanské prvky. Konečnou podobu získal v 10. - 11. st.n.l.
Obecně se předpokládá, že tento překlad vznikl až výlučně v křesťanském prostředí. Někteří odborníci si myslí, že kratší verze je překladem původní hebrejské a delší, už jen jejím křesťanským rozpracováním; jiní, že se jedná o dvě nezávislé verze, spojené do jedné.
Navzdory významnému křesťanskému vlivu neobsahuje mesiášské myšlenky, jen angeologické. Možná i za to, že v období 1.st.n.l. nebyl křesťanský mesianizmus, ještě tak propracovaný (vždyť vznikl ze židovského mesianizmu, který připouštěl Mesiáše jen jako pozemského pomazaného krále, který vrátí Izraeli svrchovanost, jakou měl za časů izraelských králů. Mesiáše judaismus nikdy nechápal jako nadpřirozenou bytost.) v pozdějších staletích už text nebyl přepracován. Spis církev ho nepovažovala a nepovažuje za posvátný.
Hebrejský Henoch je méně známý spis a jak se zmiňuje, nemá nic společného s 1. a 2. knihou Henochovou, přesto, že bývá označován jako 3. kniha Henochova. Autorství je připisováno rabi Jišmaelovi ben Elise. Napsán byl hebrejsky, v období po Bar Kochbovom povstání.
